Dnes si rozebereme “potravinu”, která nám způsobuje pravděpodobně největší problémy – PŠENICE!

Jak nám pšenice škodí a může způsobovat problémy? Lidstvo ji přece konzumuje od nepaměti, je pevně vrostlá do všech kultur a náboženství. Nejstarší písemné dokumenty popisují pšenici a výrobky z ní, především chléb jako základní potravinu člověka. Konzumuje se na všech kontinentech a všemi národy.

Při biblické poslední večeři bral Kristus do rukou chléb a rozdával ho svým učeníkům se slovy, kde ho přirovnával ke svému tělu. Nepředstavitelné, že by nám to škodilo!

Proč nám pšenice škodí?

Pojďme se podívat, jak se to mohlo stát. Co to zapříčinilo. Kdo za to může?

V první řadě by bylo dobré si uvědomit, že chléb který zmiňuje bible a chléb který se prodává dnes je v podstatě úplně jiný produkt. Nemají už společné téměř nic!

• V těch dávných časech se připravoval chléb “nekvašený”, bez přídatných látek. To je první zásadní změna.
• Ta druhá je samotná základní surovina, mouka. Je zcela odlišná. V čem spočívá ta velká změna? V samotném obilí – pšenici (změn se dočkaly i jiné obiloviny jako žito, ječmen a podobně).

Na počátku, tedy iv již zmiňovaných biblických dobách, se pěstovala pšenice „jednozrnka“ obsahující 14 chromozomů. Krátce po kultivaci jednozrnky a masivnějším pěstování vznikla na blízkém východě dvojzrnná varianta pšenice, přirozený potomek jednozrnné pšenice a nepříbuzné divoké špaldovité trávy (Aegilops speltoides). Spojením jejich genetických kódů vzniklo zložit (Triticum turgidum). V takovém tvaru přežila pšenice stovky let prakticky bez zásahu.

Proč byla pšenice upravena?

Kolem roku 1866 Brněnský kněz a botanik Gregor Mendel, poháněný touhou zvýšit výnosy při pěstování pšenice a jiných obilovin, popsal nové hybridizační techniky zahrnující introgresi a „zpětné křížení“, při kterém se potomek pěstované rostliny kříží zpětně se svými rodiči, nebo s jinými. , případně se zcela odlišnými trávami.

Tyto techniky se naplno rozvinuly až v polovině dvacátého století, kdy vědci začali lépe chápat pojmy jako heterozygotnost a genová dominantnost.

Většina z téměř 25.000 druhů pšenice, které jsou dnes na světě, bylo vyvinuto v Mezinárodním středisku pro vylepšení kukuřice a pšenice (IMWIC) se sídlem východně od Mexico City, založené Rockefellerovou nadací a Mexickou vládou.

Výsledkem genetických úprav vznikla pšenice se 46 chromozomy (Triticum aestivum), která s původní jednozrnkou, případně dvojzrnkou nemá téměř nic společného.

O co šlo v celém tom snažení, křížení a genetických manipulací? V první řadě o výnosy, pak o odolnost proti herbicidům a pesticidům, snazší oddělení zrn od plev. Další požadavky si dali mlynáři, pekaři (aby byly výrobky pěkně nadýchané), cukráři a v neposlední řadě také konzument, který chtěl konzumovat výrobky měkké, chutné a trvanlivé. Z

a celou dobu křížení a genetických manipulací se ale bohužel nezkoumal vliv na lidský organismus. A ten je katastrofální!

Jsme na pšenici navyklý?

Pšenice je největší “trip” mezi potravinami. Nic se jí nevyrovná. Pšenice vytváří po strávení polypeptidy, které mají schopnost proniknout do mozku a navázat se na receptory opiátů.

Účinek polypeptidů odvozených z pšenice (takzvaných exorfinů) lze zablokovat podáním léků na blokování opiátů.

Pšenice je jednou z mála potravin, které dokážou měnit chování, navozovat příjemné pocity a při odstranění ze stravy vyvolat abstinenční příznaky.

Vyzkoušejte si měsíc bez pšenice. Zjistíte, že to není vůbec jednoduché.

Nemoci způsobené pšenicí

Diabetes

• Glykemický index GI je pro odborníky na výživu měrkou toho, nakolik se hladiny cukru v krvi zvýší za 90 až 120 minut po jídle.
• Glykemický index celozrnného chleba – GI 72!
• Glykemický index stolního cukru – GI 65!

Chléb má větší GI než cukr!

Vysoký cukr v krvi, vyvolává fenomén „glukotoxicity“, skutečného poškození pankreatických beta buněk produkujících inzulín, které vyplývá z vysokých hladin cukru v krvi. Pankreatické beta buňky se poškozují i ​​při procesu „lipotoxicity“, ztráty beta buněk v důsledku zvýšených triglyceridů a mastných kyselin, jaké se vyvíjejí při opakovaném trávení sacharidů. V důsledku glukotoxicity, lipotoxicity a zánětů beta buňky postupně chřadnou a odumírají a jejich počet se pomalu sníží na méně než 50% z normálního množství.

Celiakie

Celiakie je “velký imitátor”, jelikož se projevuje řadou způsobů. Není pravdou, že se musí projevovat jen střevními problémy jako jsou průjmy a křeče. I když se to stává, není to pravidlem.

Zatímco asi 50% lidí zažívá klasické křeče, průjmy a postupné hubnutí u druhé poloviny se projeví anémie, migrény, artritida, neurologické příznaky, neplodnost, deprese, chronická únava a řada jiných symptomů a poruch, které na první pohled nemají s celiakií nic společného !

Mezi nemoci spojené s celiakií t.j. imunitou zprostředkovanou intolerancí lepku patří:

• Herpetiformní dermatitida – je svědící, hrbolatá vyrážka, která se obvykle vyskytuje na loktech, kolenou, zádech.
• Onemocnění jater – může nabývat různých forem až po primární biliární cirhózu až biliární rakovinu.
• Autoimunitní choroby – revmatoidní artritida, Hashimotova tyreoiditida, onemocnění pojivové tkáně, lupus, astma, zánětlivá onemocnění střev jako například ulcerózní kolitida a Crohnova choroba.
• Neurologická poškození – ataxie, periferní neuropatie, glutenová encefalopatie.
• Nutriční deficit – anémie je mezi celiatiky velmi běžná (69%), nedostatek vitamínu B12, kyseliny listové, zinku a vitamínů A, D, E a K rozpustných v tucích je také běžný.

Je prokázáno, že reakce spuštěné lepkem se dotknou každého orgánu v lidském těle bez výjimky. Oči, mozek, dutiny, cévy, kosti, plíce – na cokoli si vzpomenete, všude se najdou glutenové protilátky!

Další onemocnění

Konzumace pšenice i jiných obilovin je „extrémní sport“. Prokazatelně pšenice škodí a způsobuje závažná onemocnění jako diabetes, celiakii, obezitu, kardiovaskulární onemocnění, onemocnění kůže a narušováním zásadité acidobázy způsobuje osteoporózu a jiné problémy.

Zvyšováním glykemického indexu okamžitě stimuluje zvýšenou tvorbu inzulínu, který zase vyvolává pocit hladu jako důsledek hypoglykemického šoku. Automaticky sáhneme po jídle, většinou s obsahem pšenice. A kolotoč se opakuje.

Celá léta posloucháme o zdravých cereálních a celozrnných potravinách. Plných vlákniny a potřebných vitamínů, minerálů – zdravé energie. Posloucháme jak bez toho nemůžeme existovat, jak budeme bez toho nemocní a nevládní. Je to fikce a nezakládá se na pravdě.

Člověk nekonzumující pšenici: štíhlý, plný energie, nízké triglyceridy, vysoký HDL (“dobrý”) cholesterol, normální hladina cukru v krvi, normální krevní tlak, dobře spát a s dobře fungujícím trávicím traktem.